Pípající chrupavčití rytíři: kudy plavou, kde jsou a co vadí dunajským jeseterům?
Řeka Dunaj je plná sladkovodních šupinatých tuláků, kteří se během roku neustále stěhují sem a tam, nahoru proti proudu a pak zase zpět po proudu, na místa svého rozmnožení, výkrmu, přezimování. Největšími celoživotními tuláky jsou jeseteři, skupina prehistorických chrupavčitých ryb. Jeseteři sice nemají kosti, mají však na svém těle brnění – desítky až stovky zvápenatělých štítků, které vypadají jako středověká zbroj. Jejich lebka je tvrdá jako helma a vybíhá v rostrum (čumák) připomínající krátký meč. Proto jeseteři vypadají jako středověcí rytíři v plné zbroji jedoucí kamsi do boje. A skutečně. Jedou do boje. Do boje o svůj vlastní život, o přežití svého druhu, o přežití celé skupiny jeseteřích druhů. Přes svoji obrovskou cestovatelskou odvážnost, patří právě jeseteři mezi skupinu ryb, jejichž budoucnost leží díky nepříznivým lidským aktivitám ve hvězdách. Jednou z nich je narovnávání toků, výstavba a provoz příčných překážek na tocích, jakými jsou jezy, přehrady, zdrže, a podobně. To narušilo nebo úplně přerušilo přirozenou migraci reofilních (proud milujících) druhů ryb, včetně jeseterů. Jeseteři totiž potřebují ke svému životu desítky až stovky kilometrů volných vod – bez jezů, přehrad, překážek. Bez volných vod jsou jeseteři ztraceni a čekají tiše na svůj konec.
Největším migračním rekordmanem je bezesporu vyza velká (Huso huso), která v minulosti pravidelně migrovala na vzdálenost skoro dvou tisíc kilometrů (Černé moře-Slovensko/Rakousko). Výstavba soustavy přehrad v údolí Železných vrat na hranicích Rumunska a dřívější Jugoslávie (dnešního Srbska) migraci vyzy zcela zastavila. Vyza tak čeká pod turbínami elektrárny Železná vrata na zázrak. Ale ani jeseter malý (Acipenser ruthenus), poslední žijící druh jesetera ve středním úseku Dunaje (včetně Slovenska), nezůstává pozadu. Tento druh potřebuje ke svému životu běžně 100 km volného toku, ale může to být i 300-500 km. Po narození se totiž nechává proudem unášet desítky až stovky kilometrů do míst, kde vyroste, aby se pak za několik let proti proudu opět vrátil domů se rozmnožit. Ale tím to nekončí… Během roku podniká jeseter pravidelné migrace za potravou, na podzim se přemisťuje do nejhlubších míst toku, aby zde přezimoval. A na jaře táhne zpět na trdliště, aby se zde rozmnožil. Zkrátka pořád se hýbe, cestuje, plave a nikdy nezůstává v klidu. Bohužel i jeseter malý, spolu se svými kamarády – např. jeseterem ruským (A. gueldenstaedti) nebo jeseterem hvězdnatým (A. stellatus), dostal před více než 30 lety obrovskou ránu v podobě výstavby a provozu soustavy vodních děl Gabčíkovo (část Nagymáros nebyla dokončena). Jeseter ruský a hvězdnatý tak ze slovensko-maďarského úseku Dunaje zcela zmizeli, jeseter malý se stále ještě objevuje, ale moc dobře mu tu není.
Jeseter malý se zároveň stal vlajkovým rybím druhem pro povodí řeky Dunaj, na který se soustředí, vedle vyzy velké, intenzivní mezinárodní pozornost. Když se totiž podaří vyřešit životní potřeby jeseterů, podaří se „uzdravit“ celý Dunaj. Dunaj se tak může opět stát živou řekou. A právě „Živé řeky“, desetiletý integrovaný LIFE projekt(101069837/LIFE21-IPE-SK-Living Rivers), má jeden z cílů upozornit na nezbytnou úpravy životních podmínek reofilních druhů ryb (včetně jeseterů) ve slovensko-maďarské části Dunaje a dále tyto změny morfologie a prostupnosti řek pro migraci ryb navrhnout, zrealizovat a účinnost změn zmonitorovat.
Proto partner projektu – Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod (FROV JU), zahájila v dubnu 2024 telemetrickou studii migrační prostupnosti slovensko-maďarské části Dunaje v úseku Bratislava-Medveďov pro ryby. Celkem více než 60 jedinců jesetera malého bylo odborně označeno, dostalo akustickou vysílačku a bylo navráceno zpět do toku, aby po dobu více než dvou let nepřetržitě „hlásili“ svoji pozici v toku. To umožňuje vytvořená soustava podvodních přijímačů signálu, které se nacházejí na vodních stavbách, ale i ve volných částech toku Dunaje. Cílem aktivity je zjistit co nejvíce informací o pohybu jeseterů projektovým územím. Zjistit, kudy ryby plují, kde se zdržují, kudy naopak nemohou plout, protože narazily na nepřekonatelnou migrační překážku. „Pípající“ jeseteři nám tak mimo jiného pomohou ukázat, jak velkým problémem pro jejich život je právě přítomnost a provoz významných migračních překážek, které se v slovensko-maďarském úseku Dunaje nachází – vodních děl Čunovo, Gabčíkovo a Dunakiliti. Nikdo totiž spolehlivě neví, zda a kudy by jeseteři mohli tyto vodní stavby překonat. V blízké budoucnosti by k již „pípajícím rytířům“, měli přibýt další jejich kamarádi, a to nejen z řad jeseterů, ale také z dalších proudomilných druhů ryb – parma obecná nebo bolen dravý.
Autor: RNDr. Bořek Drozd, Ph.D. – koordinátor projektu LIFE Living Rivers na FROV JU
