Rak mramorovaný byl v minulosti považován za teplomilný druh raka, ale zkušenosti s jeho populacemi po světě, a nakonec i v České republice nás brzy vyvedly z omylu. Tento rak se navíc umí rozmnožovat bez účasti samců takzvanou partenogenezí. V praxi to znamená to, že se vajíčka po nakladení začínají sama vyvíjet a také to, že všechno potomstvo je geneticky shodné s matkou. Jsou to klony. I vysazení jednoho jediného jedince tak stačí ke vzniku nové populace, která může ovlivnit leccos živého žijícího na dané lokalitě. Rak mramorovaný se celosvětově stal poměrně rychle problematickým invazním druhem a jeho úspěšné odstranění z osídlené lokality je možné jen za určitých okolností. První podmínkou je včasný nález, aby daná populace nebyla ještě pevně zabydlená. Další podmínkou je například typ lokality (velikost, vypustitelnost, výskyt dalších živočichů apod.), ale třeba i spolupráce všech zúčastněných stran (odborníci, ochrana přírody, rybáři atd.).
Podobná situace nastala na malém rybníku v Praze, kde byl rak mramorovaný nalezen v roce 2020. Za spolupráce odborníků ze tří institucí, AOPK ČR, rybářů a zástupců městské části byl zorganizován výlov rybníka, při kterém bylo odstraněno téměř 400 raků. Rybník byl poté dva měsíce bez vody a dno bylo povápněno, pro případ, že někteří raci zůstali ukryti zraku lovců. Do znovu napuštěného rybníka byli vysazeni okouni, aby se aktivně postarali o zbytek raků. V říjnu 2021 by výlov, při kterém bylo uloveno 64 raků, přičemž přibližně polovina z nich byli velcí jedinci a často s vajíčky nebo malými ráčaty. Kromě raků byly pod velkými balvany nalezeny i jejich nor, u některých se podařilo zhotovit odlitky (až 40 cm hluboké). Po výlovu byl rybník opět dva měsíce ponechán suchu a mrazu a opět povápněn, tentokrát vápenným mlékem i do všech viditelných skulin ve dně. Ještě v září 2022, zde byl nalezen jeden mladý rak mramorovaný. Nicméně v následujících letech (2023-2025) zde žádný rak uloven nebyl. Možná i díky znovu nasazeným okounům.
Raci se do rybníka dostali asi z domácího akvarijního chovu. O takové aktivitě lidí z okolí svědčí i nález akvarijního krunýřovce (Ancistrus sp.) při jednom z výlovů. Díky součinnosti všech zapojených stran zde ale došlo k podstatnému snížení nebo likvidaci populace raka mramorovaného. To bude známé po výlovu na jaře 2026. Důležitý je i fakt, že se podařilo informovat a vzdělat širší veřejnost. Díky tomu lze vysazování předejít, ale i realizovat akce na regulace nežádoucích druhů. Výsledky práce jsou i základem pro budoucí aktivity spojené s ostatními invazními raky. Například s rakem signálním, který se často šíří tam, kde by se dařilo i našim původním druhům. Na řadě lokalit je populace tak masivní, že už je možné ji pouze oslabovat, ale ne ji zcela odstranit. Je na každém, jak svědomitě bude k této otázce přistupovat a nebude vysazovat či přemísťovat druhy bez jich znalosti. Bezmyšlenkovitá záchrana živočichů totiž může vést ke katastrofě. Navíc všichni můžeme poslat fotografii nálezu a určení druhu nechat na odbornících, a navíc třeba přispět k rychlému odhalení nových populací.
Další podrobné informace lze nalézt v původním vědeckém článku:
Buřič, M., Ložek, F., Görner, T., Čuprová, V., Kožený, P., Mojžišová, M., Vlach, P., Štruncová, E., Petrusek, A., Kouba, A., Svobodová, J., 2025. Difficult to deal with: attempts for eradication of marbled crayfish from a small urban pond. Management of Biological Invasions 16: 443–464.
