Dlouholeté shromažďování vzorků z rozsáhlého areálu výskytu, především východní Evropy a Asie, a následná práce v laboratoři přinesly své ovoce. Tým vědců z několika evropských pracovišť pod vedením doc. Martina Bláhy odhalil tajemství genetické diverzity a její distribuce u druhového komplexu raka bahenního. Tento poměrně velký původní druh raka má původní areál výskytu v povodí Azovského, Černého a Kaspického moře. Je však také znám obrovskou morfologickou variabilitou a množstvím popsaných druhů a poddruhů. Jak ale ukázaly analýzy několika mitochondriálních a jednoho jaderného genu, v případě tohoto druhového komplexu bude nakonec situace o poznání jednodušší, než vědci předpokládali. Analýzy jedinců z 65 populací a 14 zemí poukázaly na silnou neshodu mitochondriálních a jaderných márkrů a napovídají tak o existenci pouze jednoho druhu v rámci něhož jsou zcela zjevné tři evolučně dlouho oddělené mitochondriální linie. Tyto linie, mají centra svého výskytu ve (i) střední a jižní Evropě, (ii) východní Evropě a Asii a (iii) Turecku (Obr. 1). Podle předpokladu spadá oblast vzniku tohoto druhu do oblasti Černého moře do období pozdního miocénu (před 5–8 miliony let). Analýzy ovšem také odhalily výskyt jedinců z asijské a turecké linie mimo areál svého původního výskytu, což je důsledek poptávky po sladkovodních racích a jejich odlovu přededvším v Arméneském jezeře Sevan či v tureckých jezerech a následném transportu do evropských zemí. Podobně jako je tomu u dalších druhů jedlých velkých korýšů, tito ne vždy končí na talířích zákazníků restaurací, ale jsou pak k nalezení/ulovení v řekách či stojatých vodách v okolí restaurací.
Výsledky této studie pravděpodobně otřesou dosud platnou nomenklaturou komplexu raka bahenního postavenou na morfologii s popsanými osmi druhy a dvěma poddruhy. Autoři sice nevylučují, že v obrovském areálu výskytu raka bahenního není dosud neobjevená populace mající zcela odlišnou genetickou stopu, ale pravděpodobnost je velmi malá.
Bláha, M., Patoka, J., Policar, T., Śliwińska, K., Alekhnovich, A., Berezina, N., Petrescu, A.-M., Mumladze, L., Weiperth, A., Jelic, M., Kozák, Pa., Maguire, I., 2023. Phylogeographic patterns of genetic diversity in Pontastacus leptodactylus (Decapoda: Astacidae): is the hypothesis of the taxonomically rich genus Pontastacus true? Zoological Journal of the Linnean Society 199: 140–155. https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlad025
Obrázky:
-
Rak bahenní Pontastacus leptodactylus (foto Andráš Weiperth)
-
Rozšíření jednotlivých mitochondriální linií. Červená barva náleží Evropské linii, modrá barva odkazuje na Asijskou linii a zelená pak na Tureckou linii. Všimněte si Turecké linie ve středním toku Dunaje a Dánsku, a Asijské linie v Chrovatsku, mimo oblast původního výskytu.
