Růst lidské populace a její požadavky na kvalitní zdroje bílkovin vedly k nadměrnému nebo úplnému vyčerpání 80 % světových populací ryb. To vede k neustálému růstu produkce světové akvakultury (chov ryb a jiných vodních organismů), která se tak stala jedním z nejrychleji se rozvíjejících potravinářských odvětví. Současná sladkovodní akvakultura se opírá o hrstku rybích druhů (např. amur bílý, tolstolobik bílý, kapr obecný, tlamoun nilský, losos obecný), které tvoří přes 90 % její produkce. Z důvodu zvýšení trvale udržitelného rozvoje akvakultury má proto zásadní význam diverzifikace produkce ryb, přičemž okoun říční (Perca fluviatilis) je jedním ze slibných kandidátů. Vzhledem k jeho vysoké ceně a rostoucí poptávce spotřebitelů je okoun říční vhodný pro chov v recirkulačních akvakulturních systémech (RAS). Přestože je okoun říční chován v RAS již více než dvě desetiletí, objem jeho produkce není stále dostatečný, aby vyhověl požadavkům trhu. Jako hlavní limitující faktory jsou obvykle uváděny pomalý růst, malá velikost a sensitivita larev. Tyto vlastnosti lze však zlepšit zaváděním biotechnologických postupů, např. domestikací a selektivním šlechtěním.
Podle několika studií se mohou zootechnické vlastnosti (růst, přežití) výrazně lišit mezi různými geograficky odlišnými populacemi okouna říčního, což naznačuje, že geneticky různé populace vykazují různé růstové charakteristiky v kontrolovaných podmínkách. Před zahájením biotechnologických postupů je tedy nutné určit populace vhodné pro chov v RAS. Výběr vhodných populací okouna říčního s následnou aplikací biotechnologických metod tak může v blízké budoucnosti výrazně zvýšit produkci tohoto druhu. Dosud však nebylo provedeno srovnání růstových charakteristik okouna říčního, které by bylo podpořeno genetickými analýzami.
Český výzkumný tým (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích) společně s francouzskými kolegy (University de Lorraine v Nancy, Francie) provedli experiment, kde zkoumali vliv genetické diferenciace na zootechnické vlastnosti okouna říčního. Tři geograficky odlišné populace okouna z České republiky, Slovenska a Polska byly porovnány v kontrolovaných podmínkách RAS z hlediska přežití, růstových parametrů a kanibalismu během 115 dnů po vylíhnutí. Tyto výsledky byly spojeny s genetickým hodnocením založeným na čtyřech mitochondriálních markerech: cytochromu b, D-loop kontrolní oblasti, 16S rRNA a cytochrom oxidasy I.
Rozdíly získané během chovu byly pozorovány především mezi geneticky odlišnou polskou populací a geneticky podobnými populacemi ze Slovenska a České republiky. Na konci experimentu byla specifická růstová rychlost polské populace významně vyšší než u ostatních populací. Kanibalismus a přežití se u zkoumaných populací na konci experimentu nelišily, což vylučuje vliv genetického potenciálu na tyto parametry v této studii. Mezi geneticky podobnými populacemi byly zaznamenány také rozdíly, avšak statisticky neprůkazné. Získané výsledky je však nutné interpretovat s ohledem na a) možné podhodnocení genetické variace založené na analýze pouze čtyř mitochondriálních markerů, b) důsledky odlišného zdravotního stavu, pre-experimentálních environmentálních podmínek ve zdrojových lokalitách nebo mezigeneračních vlivů. K posouzení významu těchto faktorů jsou proto potřebné další studie.
Podrobné informace lze nalézt v původním článku Vanina, T., Gebauer, R., Toomey, L., Stejskal, V., Rutegwa, M., Kouřil, J., Bláha, M., Lecocq, T., 2019. Genetic and aquaculture performance differentiation among wild allopatric populations of European perch (Percidae, Perca fluviatilis). Aquaculture 503: 139–145.
